Režisér Václav Vorlíček hledal herce pro hlavní roli prince a původně vybíral mezi Janem Hrušínským a Jaroslavem Drbohlavem. Náhodou byl přizván na obhajobu absolventského filmu Jaroslava Soukupa. V něm hrál tehdy neznámý herec a student brněnské JAMU. Připomínal mu Alaina Dellona. Taková podoba by mohla úspěšnosti filmu prospět. A tak ho oslovil a Pavel Trávníček souhlasil. Jen kvůli jeho brněnskému přízvuku bylo potřeba jeho hlas předabovat.
A jak už asi tušíte, ani s rolí Popelky to nebylo jasné od začátku. Nejdříve pan Vorlíček jednal s krásnou Janou Preissovou. Už byli téměř dohodnutí, když německá strana uspíšila termín natáčení a přesunula jej na zimu. V té době měla být Jana Preissová v šestém měsíci těhotenství, a tak bylo třeba rychle najít někoho jiného. Když si jednou povídal se svým pomocným režisérem, vzpomněli si na půvabnou představitelku Barunky z filmu Babička. Jakmile se ukázalo, že má volno, budoucí popularitě filmové pohádky už nestálo v cestě vůbec nic.
Vzpomínáte si na princeznu Droběnu? Když zvedla prince a odnesla si ho? A na údiv prince? Ten nebyl vůbec hraný. Tento vtípek naplánoval režisér s herci bez vědomí Pavla Trávníčka. Podařilo se ho utajit a tak se dnes stále můžeme dobře bavit.
A víte, jak se to dělá, aby sova mrkla? Pamatujete na tu scénu, kdy sova Rozárka dá svolení k otevření oříšku? To se jí vůbec nechtělo. Kvůli světlu v ateliéru měla pořád zavřené oči. Pan Vorlíček ji chtěl trošku pozlobit. Tak vzal stéblo slámy a pošimral ji u ocásku. A světe div se, sova mrkla. Když už tedy věděli, jak na ni, vše připravili, aby se povedl hned první záběr a na povel ji pošimrali ještě jednou. A tak vznikla moudrá sova, která souhlasí s otevřením oříšku.
Díky nejen těmto náhodám vznikla pohádka, která patří k Vánocům stejně jak vánočka nebo kapr se salátem. A kdo ví, jestli z ní jednou nebude taková česká tradice, jako je třeba rozkrojení jablíčka.