Sirotek, templáři a víno.
Víte, co mají společného? Můžete mi to napsat do komentářů. Ale jestli nechcete hádat, začtěte se do dnešního vyprávění.
O víkendu jsem byla na Pálavě. Je to krásný kraj plný sluníčka a vína na jižní Moravě. Víno se tam pěstuje úplně všude. A taky kolem trasy, kudy jsme šli. Cesta nás vedla přes Dívčí hrad, Sirotčí hrádek a Stolový vrch.
A právě na Sirotčím hrádku mě zaujala místní pověst o tom, jak vzniklo jméno zříceniny.
Už hodně dávno byla Pálava bohatý a úrodný kraj, který ovládali templáři. Na zdejším hradě panoval statečný rytíř Čičos. Pak ale byla vyhlášena křižácká výprava do Palestiny. Ovšem Čičos odmítl odjet a dál se staral o své panství.
Jednoho dne k nim přijel průvod templářů s velmistrem. Čičosova žena a maminka malého syna templáře uvítala. Čičos jim s radostí ukázal svůj hrad a vzkvétající panství. Ale když rytíři zasedli, obvinili Čičose ze zrady a neplnění povinností (neúčast na tažení). Rytíř se bránil. Vysvětlil jim, že největším štěstím je mír. A ten může budovat jen svou prací, ne proléváním krve.
Vtom vešla do sálu Čičosova krásná žena Růžena s dítětem v náručí. Požádala velmistra Kontura, aby šel jejich malému synovi za kmotra. Kontur se zarazil. Potom se zasmál, svolil a řekl: „Tvůj syn se bude jmenovat Orphanus.“ Růženě se jméno líbilo, ale Čičos zbledl jako sníh a zvolal: „Orphanus! Sirotek!“
A naplnil se osud. Když Růženě došlo, co jméno znamená, puklo jí srdce žalem. Čičosovi sťali mečem hlavu. Když vykonali rozsudek, pobili všechny obyvatele hradu a zničili, co se zničit dalo. Jen jeden sluha přežil. A Orphanus, kterého odvezli s sebou.
A od té doby se hrádku říká Sirotčí.