Kváskový chleba je typický svou chutí. Tu mu dodává kvásek. Kdo peče buchty nebo vaří kynuté knedlíky, dělá kvásek z droždí. Ovšem s ním náš chlebový kvásek nemá nic společného. Žitný kvas (nebo kvásek, chcete-li :-), je směs žitné mouky a vody. Nic víc. Potom jen přirozeným procesem kvašení vznikají bublinky a těsto nakyne.
Takový chleba má totiž několik výhod. Za prvé obsahuje enzymy, které pomáhají trávení a prospívají střevu. Za druhé je lépe stravitelný, neboť při tomto způsobu kvašení chléb obsahuje látku zvanou fytáza, která v mouce rozkládá (štěpí) fytin. Co je fytin, krásně laicky i odborně vysvětluje paní Jana Berková ve své Kváskové kuchařce. Je to látka, kterou člověk špatně zpracovává a která je jakousi obranou obilí. Jako růže mají trny, obilí má fytin. Jen nás nepíchne, ale nemusí nám to dělat dobře. Za třetí takový chleba déle vydrží a je odolnější proti plísni. A tak bychom mohli pokračovat, ale to bych Vás připravila o radost ze čtení kuchařky paní Berkové.
Požádejte o trochu kvásku někoho, kdo kvásek má a používá 🙂 a pak ho už jenom každý den krmte trochou žitné mouky a vody.
Nebo se do toho můžete pustit sami. Vezmete žitnou mouku a vodu v poměru 1:1, smícháte ve sklenici nebo hrnečku a necháte stát do druhého dne při pokojové teplotě. Druhý den uděláte to samé, třetí den také a čtvrtý den už máte svého bublajícího miláčka.
Tak co, chcete to zkusit?